Canepa začal závodit pod dozorem svého otce, který býval také motocyklovým závodníkem. V 11 letech závodil na minibicích. Po třech letech se ale rozhodl k radikální změně a stal se nejmladším účastníkem Coppa Italia, italské série třídy Superstock 600. U této třídy již zůstal na delší dobu. Jedním z prvních velkých úspěchů bylo druhé místo v Brně při mistrovství Evropy v roce
2005.
Ačkoliv preferovanějším jezdcem u Kawasaki zůstal Antonelli, Canepa ho rychle dokázal zastínit. Celkově skončil v této sezoně čtvrtý s minimálním odstupem na bronzového Bergera. Dobré výsledky ho katapultovaly do juniorského továrního týmu
Xerox Ducati mezi opravdové hvězdy. V roce
2006 už bral titul vicemistra. A mohlo být ještě lépe, nebýt zranění v závěru roku, kvůli kterému musel vynechat závody v Imole a ve francouzském Magny-Cours.
V roce
2007 přišla první vítězství na britských tratích Donington a Brands Hatch. Dramatický finiš svedl do vzájemných soubojů dokonce tři jezdce. Canepa musel bojovat s krajany Cortim a Baioccem. Továrna Ducati však v sedle se svým jezdcem dokázala získat titul. Navíc se Canepa v 19 letech stal druhým nejmladším vítězem Superstocků 1000. Strmá kariéra pokračovala směrem vzhůru po převzetí úlohy testovacího jezdce u Ducati. Na tomto postu nahradil velezkušeného Japonce Ita. Jen pro připomenutí tento jezdec získal celkově 5.místo v pětistovkách už v roce 1995! Role testovacího jezdce ho nepustila do závodního procesu v roce
2008.
V superbicích bral pouze 3 body za 13.místo v první jízdě v Brně. V tomto případě jel na třetí tovární Ducati, která si ho později vybrala na místo jezdce v týmu Pramac po bok Miky Kallia. V roce
2009 tedy okusil nejprestižnější třídu. Celkově skončil šestnáctý s 38 body. Nejlépe se mu dařilo opět v Británii, kde na Doningtonu dokázal dojet osmý. Poslední tři závody absentoval kvůli zranění z tréninku v Austrálii. Vzhledem k nejasné budoucnosti vzal Canepa za vděk třídou Moto2, kde bude hájit barvy týmu Scot Racing. Přetrhl tak poněkud překvapivě čtyřletou spolupráci s Ducati. Nezbylo na něj v MotoGP místo, proto se popasuje s dalšími jezdci o třídu níže. Za tímto rozhodnutím možná také stojí španělská lobby, která chtěla za každou cenu prosadit na ne-tovární motocykly Ducati své koně, především Barberu a Espargara.
V roce
2010 započal sezónu po boku zkušeného DeAngelise, hned v úvodu však přišel tvrdý „náraz“ v podobě 27.místa v Kataru se skoro minutovou ztrátou na vítěze. DeAngelis skončil v kotrmelcích po dramatické kolizi hned v prvním kole. Zajímavosti je také skutečnost, že do stejné třídy Moto2 nastoupil i jeho rival ze třídy Superstock 1000 Claudio Corti. Celkem si připsal 11 startů bez bodového zisku. Navíc podvozek Bimota nebyl vůbec ve startovním poli úspěšný (viz. další výsledky Wilairota, Carduse), střídavě také startoval za tým Scot.
V roce
2011 se Niccolo vrátil do oblíbených stocků, kde získával největší úspěchy v počátku kariéry. V týmu Lazio Motorsport v sedle Ducati 1098R získal tři pódia za třetí místa. Zůstal ve stínu krajanů Zanettiho, Petrucciho a mistra světa Giugliana.
Datum a místo narození: 14.05.1988
Místo narození: Genova (Itálie)
Výška: 181 cm
Váha: 69 kg
Kariéra v číslech:
2005 – mistrovství Evropy Superstock 600 - 4.místo (105 bodů) Kawasaki
2006 – mistrovství Evropy Superstock 600 - 2.místo (151 bodů) Ducati
2007 – mistrovství Evropy Superstock 1000 - 1.místo (161 bodů) Ducati
2008 – mistrovství světa Superbike - 32.místo (3 body) Ducati
2009 – mistrovství světa MotoGP - 16.místo (38 bodů) Ducati
2010 – mistrovství světa Moto2
2011 – FIM cup, Superstock 1000 - 5.místo (109 bodů) Ducati
Fotogalerie 2011
Fotogalerie 2010
Fotogalerie 2009
Fotogalerie 2008
Fotogalerie 2007
Fotogalerie 2006
Fotogalerie 2005
Fotogalerie 2004
Datum a místo narození: 14.05.1988
